box48

Kdyz jsem rano poradne poprve zvedl a potezkal kufr, bylo mi jasne, ze dnesni den nebude lehky. A nemylil jsem se. Na letisti jsem totiz zjistil, ze kufr vazi 38 kilogramu. Protoze povolena vaha jednoho zavazadla pro jednu osobu cini 18 kg, musel jsem zbytek nekrestansky doplatit. Ale co muze clovek delat, kdyz se chysta zit v jine zemi a koupi si jeden z nejvetsich kufru co jsou k dostani :)

Let probehl naprosto hladce az na tvrde pristani, kteremu predchazely silne turbulencni skoky hodne holandske poutove atrakce. Nasledovala cesta autobusem – letistnim specialem – na hlavni nadrazi (rozumej Hauptbahnhof) a dale pak tramvajo-metro-vlakem az do nejmenovaneho hotelu (nebudu prece delat reklamu zdarma, ne :D)na upati Sedmihorek (Siebensgebirge). Uz behem jizdy hromadnou dopravou jsem si uvedomil, ze Bonn je mesto, kde ‚mohu‘ zit. Drtiva vetsina budov ve meste nema vic nez ctyri, pet pater, coz mestu propujcuje ‚utulny‘ raz. Cele mesto je pak, alespon na pohled, doslova prospikovano zeleni a parky. V jizni casti mesta zvane Königswinter se zvedaji od reky Siebensgebirge, jeden z nejdele chranenych prirodnich parku v Nemecku.