box48

Cas, jak je jeho dobrym zvykem, velice rychle utika. Uz je to vice nez mesic, co jsem tady a dokonce je to vic nez mesic, co jsem naposledy prispel do tohoto skromneho blogu. Kubo fuj, styd se! Ale stalo se to co se dalo ocekavat a tak trochu jsem to i predvidal. Pocatecni nadseni ze vseho noveho a zajimaveho postupne vyprchalo a veci do te doby nevidane se staly beznou realitou vsedniho dne. Tot na mou omluvu. Prace je dost a jako vsude v kapitalistickem svete a nadnarodnich korporacich je ji vice nez ji stihaji nebozi zamestnanci zvladnout. Ale urcite si neni nac stezovat.

Administrativne-existencionalni formality se v seznamu ukolu postupne presouvaji mezi vyrizene. Jakmile se vsak hladina povinnosti a zarizovani cehokoliv zacne uklidnovat, uz je tu dalsi a dalsi zalezitost k reseni. Vecny neklid ziveny nenasytnou byrokracii a nedokonalostmi tohohle systemu. Tu nedorazi platebni karta, ztracena kdesi v utrobach postovniho cerva, coz si vyzada objednani uplne nove na jinou adresu. Tu neprijde karticka zdravotni pojistovny, absolutne pohresovana. Zkratka a dobre, v nemecku je, co se administrativy tyce, peknej bordel a vsechno je tu naramne slozity. Mam takovej nekalej dojem, ze v tomhle pomalu predbihame Evropu. Spousta veci na uradech se u nas (v Cechach ;-) ) v poslednich letech hodne zjednodusuje a automatizuje. Tady mam pocit, ze je to naopak a kolega, kterej je tu uz rok ma taky ten pocit. No ale dost bolo pocitov.

Zitra se opet, pro velky uspech jeste jednou, snad ‚napredposled‘, stehuju. Opoustim utulny pokoj hotelu Kanzler s vyhledem na zadni trakt muzea Koenig, vjezd do podzemni garaze a parkoviste ve vystavbe (uplna romantika). Velmi snadno jsem privykl vysokemu ubytovacimu standardu, uklidu 2× tydne vcetne cisteho povleceni a umyti nadobi v mycce, cca 50-ti televiznim stanicim zahrnujice Al-Jazeeru, nalestenemu bidetu, posteli s baldachynem a vychazkovou chuzi 15-ti minut do centra mesta. Ojoj, bude se mi veru tezko loucit s ulici Adenaueralle, jen minutu vzdalene od rynskeho nabrezniho korza. Neda se nic delat, od ctvrtka na mne ceka standardni ubytovaci ‚T-Apartman‘ kdesi na Bernkasteler strasse, odkud autobus musi 25 minut trapit valce, nez se pres vsechny ty zastavky dostane do centra. Do prace to znamena dva prestupy nebo 8 minut autobus a pak pul hodiny pesmo. Ale abych nebyl za skarohlida, tak z toho co vim, by uroven apartmanu mela byt na solidni urovni. Prece by zahranicni ‚Mitarbeitery‘ nefrkli do nejaky zaplivany spelunky, ne?

Tot zatim me odhady a teorie. Zitrejsi praxe muze vse zmenit. Rozhodne se budoucnosti nebojim a vrham se do ni po hlave. Bez helmy a bez predsudku. Drzte mi palce, at ta budoucnost, neni moc melka ;) Myslim na Vas na vsechny, ukrutne mi tu chybite!

P.S.: radsi ani nechtejte vedet, kde jsem tenhle prispevek datloval ;-D… ach… ty mobilni komunikace… jak nam rozsiruji moznosti vyuziti casu…