box48

Po navratu z dovolene v cechach, ktera se nesla ve znameni pozvolne, ale vydatne konzumace vydobytku lahodne ceske gastronomie, podporovane umem plzenskeho cechu pivovarnickeho, se pomalu navracim do melkych, presto vsak uz zabehanych koleji zivota v rodisti pana Beethovena. Jen si nejak nemuzu zvyknout na spani na rozkladacim gauci, kteryzto v rozlozenem stavu zaujima tri odlisne naklonene roviny, takze si pripadam, ze spim na schodech. Jeste tri tydny a snad bude lip. Jestli ovsem do te doby nebudu mit postavu zvonika od Matky bozi.

Na Novy rok musely cichove bunky pana spravce a uklizecky dojit osviceni. Nevim, jak si jinak vysvetlit zmenu pouzivanych cisticich prostredku. Dneska to totiz v pokoji po prichodu z rachoty dokonce neco jako ‚vonelo‘. Jeste by rano mezi sestou a osmou hodinou ranni mohli prestat jezdit pod okny kazdych cca 15 minut policajti se zapnutou houkackou a budu temer spokojeny najemnik :-D

Ale abych nebyl za skarohlida, tak musim zminit uzasne cisty vzduch vsude ve meste. Diky kazdodennimu desti je tento dojem jeste umocnen, pripadam si jak v horskych laznich. Dalsi detailni vychytavkou, ktara me tu bavi, jsou bankomaty, ktere vam daji zvolenou castku rozmenenou do ruznych hodnot bankovek od nejmensich po nejvetsi. Malickost, ale potesi. Proces hledani ‚vlastni‘ strechy nad hlavou uz je v pohybu. Zitra jdu omrknout jeden velkej a podezrele levnej podkrovni byt. Zatim se vsichni mejte a smejte ;-)

P.S.: a usi si taky mejte!